SLACKGIRLS

Jak ses ke slackline dostala?

​

Ke slackliningu jsem se dostala v roce 2013, inspiroval mě tehdy můj spolužák, který už tento sport dělal. Chodili jsme spolu do parku v Brně. Mezi dva stromy jsme natáhli slackline a zkoušeli jsme to.

​

Co tě na chození začalo tak bavit, že jsi u toho vydržela?

​

Abych pravdu řekla, tak ze začátku mě to moc nebavilo. Nemohla jsem přijít na to, jak se na tom udržet. Ale když jsem to začala víc zkoušet, a zjistila jsem, jak udržet balanc, tak mě slackline začal bavit. Jenom u chození jsem ale dlouho nevydržela. Nepřešla jsem tehdy ani 10m lajnu a už jsem zkoušela skákat. Já i můj spolužák jsme byli dost soutěživí, takže úspěch jednoho motivoval k lepšímu výsledku i toho druhého. Takže jsme se rychle učili stále nové a nové triky.

​

Věnovala ses, nebo se stále věnuješ, ještě nějakému jinému sportu, než je slackline?

​

Už od mala mi mamka říkala, že rostu pro cirkus. U utírání nádobí jsem třeba musela na chvilku odložit utěrku a projít se po kuchyni po rukách. Myslím si, že mám pohybový talent tak trochu vrozený. Vždycky mě také lákaly spíše sporty, které nejsou pro holky moc typické. Možná je to i tím, že jsem vyrůstala v partě kluků. Ve škole jsem se věnovala 4 roky judu a karate. Měli jsme to jako povinný předmět, z kterého jsme i maturovali.

​

Měla jsi někdy nějaký úraz na slackline? Je slackline nebezpečný sport?

​

Úrazů jsem měla až dost. Je to myslím hlavně proto, že se nebojím spadnout na zem a nevadí mi modřiny a odřeniny. Jako malá jsem jinak než odraná a fialová domů nechodila. Horší byly ale zlomeniny. Měla jsem jednou nalomené žebro, a to jsem v noci nemohla ani spát, hrozně jsem se dusila. Co bylo ale nejhorší, tak vykloubené koleno. To se mi stalo v roce 2014, a tím, že mám z doktorů docela strach, tak jsem to moc neřešila. Po pár týdnech jsem koleno zase rozchodila, ale nikdy to nebylo ono, cítila jsem, že není pevné. V listopadu 2015 se pořádaly závody v Brně, kde jsem si koleno zase vykloubila při triku „backside freefall“ (ze sedu na lajně otočka o 360° a dopad na hrudník).  Od té doby jsem si řekla, že už je na čase s tím něco dělat. Koleno sice ještě v pořádku není, ale brzo mě čeká operace, tak doufám, že budu brzo zase skákat.

​

Co na to, že děláš tento sport, říká tvoje rodina a kamarádi?

​

Maminka moc ráda nebyla, když jsem s tím začala. Ale nikdy mi to nezakazovala, spíš mě vždycky podporovala. Dokonce mě i zasponzorovala, když jsem si kupovala na trickline kladkostroj, takže za to jí moc děkuju. Kamarádi mi vždycky říkají, že jsem šílená, jak na tom můžu skákat a vůbec, jak se na tom můžu udržet.

​

Na co myslíš, když skáčeš?

​

Na nic zajímavého nemyslím, jen na ten trik, který chci skočit. Ale když si natáhnu normální lajnu, po které jen chodím, tak poslouchám hudbu a mám naprosto vypnuto. Je to prostě relax.

​

Dá se popsat i to, co cítíš, když skáčeš?

​

To, co vnímám teď se špatným kolenem, je skrytá radost a zároveň šílený strach a nejistota.

​

Je nějaký slacklinový mezník, kterého bys chtěla dosáhnout? Slacklinový sen?

​

Myslím si, že nějakého slacklinového snu jsem se vzdala už dřív. Vždycky mi v tom něco bránilo. Nebo jsem to byla právě já, tou překážkou. Jsem ale strašně ráda, když dostanu nějakou možnost někde se ukázat. Myslím tím například různé exhibice a představení na trickline.

​

Představ si, že by ses ke slackliningu nedostala. Co bys pravděpodobně dělala, čemu by ses věnovala, a kde bys byla? 

​

Asi nedokážu říct přesně, co bych dělala, ale pravděpodobně bych zůstala u mojí motorky a jezdila bych na ní mnohem častěji. Já jsem totiž dost přelétavá a většinou nezůstanu u něčeho moc dlouho. Slackline mě ale pořád baví a nechci se na to vykašlat, jako na vše ostatní.

 

​

​

Setkáváš se stále s předsudky vůči ženskému pohlaví v tomto sportu?

​

Na různých exhibicích a závodech vždycky padne věta typu „Ty vole, na tom skáče i holka, jo?“. Udělá mi to vždycky docela radost.

​

V čem si myslíš, že jsou hlavní rozdíly mezi kluky a holkami u trickline?

​

Přijde mi, že kluci jsou o něco šikovnější. Dokážou se ve vzduchu lépe orientovat, než holky. Také se míň bojí a skáčou daleko čistěji.

​

Pohybuješ se u slackline raději v prostředí holek, nebo kluků? Nebo je ti to jedno?

​

Pohybuji se spíše v prostředí kluků, ale to už od malička. Pokud skáču mezi s kluky, snažím se být lepší než oni, ale to je ta moje soutěživost. Nevadí mi ale, že prohraju, nebo neskočím ten samý trik, co oni. Právě naopak - motivují mě.

​

Zažila jsi někdy, že ses u slackline v prostředí kluků necítila dobře? Proč?

​

Ne, snad nikdy. Jak jsem říkala, tak už od malička se spíš kamarádím s kluky. Ale tím neříkám, že mi holky vadí.

​

Zvládne holka sama všechny úkony spojené se slackline (nošení těžkých batohů, systém napínání, síla na napnutí)?

​

Myslím, že holka to zvládne bez problému, alespoň co se týče trickline. Když jsem to zvládla já, zvládnou to i ostatní.

​

Může s trickline začít jakákoliv holka, nebo by měla mít nějaké specifické předpoklady, zkušenosti? (např. s lezením)

​

Může, nevidím v tom žádný problém. Já třeba s lezením zkušenosti nemám téměř žádné. Párkrát jsem byla lézt na stěně, která byla navíc pro děti, ale mně to přišlo vždycky těžké!

​

Je nějaká vlastnost, kterou by holka určitě neměla mít, jestli se chce věnovat trickline? A kterou by mít měla?

​

Myslím, že by měla převažovat odvaha a asi by neměla mít strach z pádu.  

​

Pociťuješ k nějaké holce rivalitu? Nebo všímáš si, že by se tohle někde dělo?

​

Nepociťuji. Na závodech mám v podstatě jen jednu rovnocennou soupeřku, a tou je Justýna Wallis z Polska. Ale když se na soutěžích sejdeme, tak to, že jsme samy dvě mezi tolika kluky, nás spíše spojuje. Ale nikdy jsem k ní žádnou rivalitu neprojevovala, ba naopak, jsem moc ráda, že ji znám.